Uhel je jeden z nejvšestranějších prostředků kresby. Přitom množství možných odstínů - od bledé stříbrošedé až po sametovou hlubokou čerň - tvoří pouhou jednu rovinu řady jeho předností! Doporučuje se začátečníkům, zvlášť pro první kresby lidského těla, protože podněcuje k odhodlaným tahům, které jsou snadno opravitelné. Tuto vlastnost uhlu umělci využívají k rozvoji zajímavé techniky, při které se určitým způsobem postupuje "opačným směrem", to znamená od tmavých ploch ke světlým odstínům. Při této technice zesvětlování se list papíru nejprve úplně pokryje silnější vrstvou uhlu, pak se plastickou pryží nebo také kouskem uhnětené chlebové střídy odstraňuje a vznikají bílé, lomené bílé nebo šedé odstíny.
Všechny odstíny, které jsou až moc světlé, je snadné korigovat nanesením nové vrstvy uhlu. Plastická pryž se tady překvapivě ukazuje jako skvělý nástroj: dá se v jednom místě zformovat do jediného bodu a může vytvářet do uhlu tenké čáry, které pomohou zesvětlit celé větší plochy.
1.
Linie byly vytvořeny tenkou tyčinkou uhlu z vrbového proutí, lisovaného uhlu i hranolkem uhlové tyčinky. Výtvarnice začíná energickými liniemi a médium pak roztírá prstem.
2.
Pracuje na hrubém ručním papíru, který kresbě dává strukturu a celý list přetáhne hranolkem uhlové tyčinky, aby získala šedé a tmavé tóny. Hrubá struktura papíru nedovoluje jednotné pokrytí plochy. Bílá místa propůjčují kresbě živost.
3.
Výtvarnice se nyní vrací k zesvětlování detailů kresby - plastickou pryží. Používá přitom šrafování tupým koncem a postupně vypracovává povrchovou strukturu jednotlivých tvarů.
4.
Ke konci klade lisovaným uhlem hustě za sebou měkké čáry, čímž zvýrazňuje některé tmavé plochy. Ještě jednou zdůrazní plastickou pryží hlavu a ruku postavy v popředí. Na této výrazné kresbě je zřetelné, že plastická pryž se dá použít jako dynamické kreslící médium a nemusí se po ní sahat jen v případě korekcí chyb.
0 komentářů